Před dvěma lety nastupoval v nově vzniklém megalomanském fotbalovém projektu indické Superligy vedle bývalého francouzského reprezentanta Nicolase Anelky. V pondělí už se stal ofenzivní záložník Jan Štohanzl posilou Zbrojovky v nejvyšší domácí soutěži, se kterou polyká tréninkové dávky na soustředění v Uherském Brodě. „O zájmu jsem se dozvěděl v půlce minulého týdne, bylo to rychlé," říká jedenatřicetiletý hráč.
Zvažoval jste nabídku hodně?
Všechno jsem si zajišťoval sám a rozhodil jsem sítě po celém světě. Nějaké možnosti jsem měl, ale v Brně pro mě bylo důležité, že mě chce trenér a mám to i blízko domů, město znám odmala. Nabídka na dva roky pro mě v tu chvíli byla nejzajímavější.
Zbrojovka skončila v loňské sezoně šestá, sledoval jste ji?
Se Slavií jsme s Brnem bojovali o páté místo, Zbrojovka skončila těsně za námi, uhrála spoustu bodů. Kluci mi říkali, že odešlo docela dost hráčů. Uvidíme, jak na to navážeme.
Trenéra Svatopluka Habance znáte z Teplic, sedí vám jeho styl s větším držením míče?
Známe se dlouhá léta, tehdy byl v juniorce, na mě působí dobře. Nakopávaný fotbal, kdy míč jenom létá přes zálohu, není záživný. Doufám, že styl nám bude vyhovovat a v trénincích tomu dáme nějaký řád.
Na jaře jste hrál jednou v základní sestavě Slavie, těšíte se na větší vytížení?
Ve Slavii mě na podzim hrozně chtěli, na jaře se to změnilo. Potkal mě i zdravotní problém, když jsem na podzim nemohl hrát proti Boleslavi, šel jsem do třetí ligy, abych se udržel v kondici a frajer mě v deváté minutě sejmul tak, že mi skoro zlomil kotník. To pro mě byla trošku smůla, ale teď jsem rád v Brně a doufám, že pomůžu.
Hrál jste čtvrt roku v indické lize v dresu Bombaj City. Jak na angažmá vzpomínáte?
Moc rád. Taky jsem Indii minulý rok i tento řešil, jenomže teď už je tam nemožné se dostat. Vyberou trenéra, který si vytáhne dvanáct cizinců, musel by tam jít český kouč. Do ligy se dostanou spíš velká jména jako Milan Baroš.
Jak jste se před dvěma lety ocitl na draftu?
Nějaký manažer dostal na starost sehnat asi osmačtyřicet hráčů. Měl dobré vztahy s agentem Paskou a nabídl mu, jestli sežene osm hráčů z České republiky.
Kam řadíte indickou soutěž?
Někam mezi první a druhou ligu u nás. Dařilo se mi tam, ale je to obrovsky náročné ve vedru. Hrálo se každý třetí, čtvrtý den, létali jsme mezi zápasy, bylo však o nás super postaráno. Zkušenost skvělá a dokážu si představit se tam vrátit.
Zvykl jste si na život v třináctimilionové Bombaji?
Bydleli jsme v jednom z nejlepších hotelů, měli jsme se fakt výborně. Samozřejmě jsme chodili hodně ven, do obchoďáků, projížděli město. Lidi tam žijí na ulicích, všude kde se dá. Rodiny bydlí v příbytku o dvou tyčích a plachtě, hned vedle sebe, v ulicích bordel, smrad. Něco nepředstavitelného, na to jsem si nezvykl ani po třech měsících.
Indická kuchyně na vás zapůsobila?
Mají jídlo hodně kořeněné a dávají do něj koriandr. Po čtrnácti dnech jsem ho úplně nesnášel, pořád ho nemůžu.