O dřině, kterou absolvuje, by mohl vyprávět dlouhé hodiny. Jiří Procházka, nejznámější a nejúspěšnější český zápasník v MMA, je na začátku roku 2022 v jednom kole. V pondělí odletěl na kemp do Ameriky. Kromě přípravy čte po večerech knížky. „A praktikuji meditaci,“ říká 29letý rodák z Hostěradic. Bojovník z elitní organizace UFC, ve které si ti nejlepší přijdou na miliony dolarů, se v rozhovoru pro Deník rozpovídal o svých začátcích, vnímání smíšených bojových umění i urážkách od soupeřů.
Začnu oklikou. Na profilu na wikipedii máte uveden titul. Jste bakalář, třeba jako nový ministr zahraničních věcí. Jak těžké bylo vystudovat vysokou školu?
Trvalo to tři roky a mělo to svoje úskalí, zvláště na konci. Závěrečné zkoušky mi daly zabrat, na jeden celý měsíc jsem se zavřel a jen se učil.
Sláva a sportovní úspěchy u pedagogů nepomohly?
Ne, určitě ne. Zadarmo jsem nic nedostal.
Byla těžší škola, nebo se dostat mezi elitu do UFC?
Asi bych to nesrovnával. Do UFC jsem se dostal svým vývojem. Tak, že jsem čekal na nabídku a nakonec jsem ji dostal.
Pojďme to vzít od začátku. Slyšel jsem, že ke sportu jste měl blízko už jako kluk. Co vás od fotbalu zvábilo mezi zápasníky?
Chtěl jsem jít na střední školu, kde je hodně sportu. Nakonec jsem si v Brně vybral Bezpečnostně právní akademii, dřív se podle mě nazývala Střední odborná škola ochrany osob a majetku. A tam jsem už v prvním ročníku začal dělat thaibox. Potom jsem plynule přešel k MMA a zůstal jsem u toho.
Předpokládám, že zpočátku to nebyl žádný med. Kdy na vás lidé přestali nahlížet jako na rváče a bitkaře?
Asi až ve chvíli, kdy začalo být MMA opravdu populární. Zásluhu na tom mají organizace, které tu byly. GCF, XFN. Teď frčí Oktagon. A nedílnou součástí toho jsou žurnalisté. Zhruba pět šest let zpátky se to začalo probírat ve všech společenských kruzích.
Negativní ohlasy zmizely?
Dá se říct. Lidé pochopili, že je to sport, a ne jen bitka, mlácení tupých dementů. Konečně se můžeme trošku nadechnout.
Co na vaši kariéru říkali rodiče? Báli se?
Ano. Mám mamku. Ta mi to vymlouvala. Znovu a znovu se mě ptala, jestli chci dělat takový sport. Já jsem jí to pořád vysvětloval, v čem se lišíme a že nebezpečné jsou jiné věci.
A teď už se nebojí?
Pořád má strach. Bere mě jako kluka, svého syna. Vidí, že mě někdo mlátí… Je nervózní z každého zápasu. Ale už jsem ji naučil vlastní víře. I přes to nebezpečí a napětí se na to už dívá a fandí.
Člověk si musí zvykat na nekomfort
Spousta lidí si stěží dokáže představit, jak vypadá den profesionálního zápasníka. Můžete to přiblížit?
Když je tréninkový den, tak většinu času dne cvičím. Dám vám třeba příklad z minulého týdne. Ráno bylo zaměřené na trénink techniky. Měl jsem poziční sparring s Andrejem Kalašnikem, to je kluk odrostlý na wrestlingu. Pak následoval oběd, krátká pauza a odpolední trénink. Tam šlo o sílu a vytrvalost, takže činky.
Přípravu vymýšlejí trenéři?
Věnuji se MMA skoro patnáct let. Vyvíjím se, učím. Z pocitů poznám, jak bude tělo reagovat. Takže si tréninkové plány dělám sám. Určuji si to. Kondičního trenéra mám u silové a vytrvalostní přípravy nebo dynamiky, trenéra mám samozřejmě také na techniku.
Zmínil jste vytrvalost. Znamená to tedy, že také chodíte běhat?
Je to tak. Třeba v neděli mám speciální trénink. Většinou je to delší běh proložený sprinty.
Celý rozhovor najdete ZDE.
Autor: Martin Jůzek
Zdroj: https://brnensky.denik.cz/ostatni_region/milionar-z-klece-prochazka-priznal-boji-se-i-moje-mamka-bere-me-jako-kluka-20220.html