Před devíti lety zažil Michal Hrazdira s brněnskými volejbalisty neúspěšné semifinále i následný souboj o bronz. V letošní sezoně po návratu ze zahraničního angažmá bitvu o finále s Brnem zvládl. Posledním bodem v sérii s Českými Budějovicemi poslal svůj tým do boje o zlato s Libercem. „Proč by to nemohlo vyjít i tam?" odmítá se třicetiletý smečař spokojit se stříbrnou extraligovou medailí.
Kde vidíte rozhodující faktory úspěšného semifinále, které jste vyhráli 4:2 na zápasy?
Na servisu a v obraně. V posledním zápase jsme byli jednoznačně lepší právě na podání. České Budějovice jsou zvyklé na menší halu, tam dominují. My jsme u nich neměli co nabídnout minulý zápas, kde byly jednoznačně lepší. Doma se to obrátilo.
Věřil jste před sérií, že vítěze základní části můžete zdolat?
Hráli jsme proti Budějovicím v Českém poháru, kde byly úplně kompletní a vyhráli jsme. Tak jsme si řekli, že to zkusíme, utkání si užijeme a vyšlo to.
Který z duelů byl pro vývoj série ve prospěch Brna nejdůležitější?
Nejtěžší byl poslední, nastupovali jsme do něj ze zápasu, který jsme v Budějovicích jasně prohráli. Ale soupeř se dostal do pozice, kdy byl kompletní a musel, my jsme si volejbal naopak zase začali užívat. Řekli jsme si, že to už urveme a naštěstí se to povedlo.
Měli jste obavy z případného sedmého zápasu, který by hostil soupeř?
My jsme ho v hlavách neměli, ale myslím, že Budějovice ano. Užívali jsme si poslední zápas doma, hrát před takovým kotlem je bezvadné.
V domácí hale jste ovládli všech pět zápasů v play off. Burcuje vás velký počet diváků, nebo má aréna v Kounicově ulici ještě nějaké další kouzlo?
Samozřejmě že přes tisíc lidí, kteří fandí a nejsou úplně pasivní, je super. Myslím, že ta hala je trochu jiná než ostatní, ale prostředí udělá moc. Že do ní lidé chodí v takovém počtu, nám opravdu pomáhá.
Na finále se ovšem přestěhujete do DRFG Areny, kde hraje domácí duely hokejová Kometa. Mrzí vás odchod z vítězné Kounicovy?
V menší hale se nám hraje líp, prostředí je domácké, lidé jsou hodně blízko a je natřískáno do posledního místa, ale z hlediska marketingu a popularizace volejbalu je to správný krok. Doufám, že diváci si najdou cestu i do Ronda.
Se změnou prostředí ale nemáte zrovna dobré zkušenosti…
První rok při angažmá v Itálii se mi stalo, že jsme na rozhodující zápas naši halu neměli a prohráli jsme.
Semifinále proti Českým Budějovicím provázely nářky Jihostroje na časté absence jeho hráčů. Jak jste vnímal aféru s příušnicemi a úvahy o ukončení sezony?
Že se někdo zraní, to se stává běžně. Martin Kryštof měl příušnice, ale po třech zápasech se vrátil, to je jako kdyby měl zranění na týden. Příušnice byla nafouknutá bublina. Zažil jsem daleko horší zranění, která ovlivnila sérii v play off. V posledním zápase se Budějovicím bohužel zranil Filip Habr, ten už by se do série asi nevrátil.
Ukazuje postup do finále, že brněnský tým i přes velký počet cizinců drží při sobě?
Jsme opravdu dobrá parta. Když se vyhrává, je dobrá vždy, ale při porážkách se pozná, jak je tým složený a jací kluci v něm jsou. Myslím, že v tomto jsme extrémně silní. Hlavně mladší kluci začali věřit filozofii, kterou jsme s trenérem nastolili. Tvrdě jsme makali a hlavně na servisu to neslo ovoce.
Vyzdvihnete někoho ze spoluhráčů?
Zdůrazňuju, že hrajeme ve dvanácti lidech, kteří pravidelně chodí na hřiště. Na to dojely Budějovice, protože se soustředily jen na pár lidí a jakmile jeden hráč vypadl, byly na větvi, co se děje. Nám by se to nestalo.
Vnímáte boj o zlato proti mistrovskému Liberci tak, že v něm můžete jen překvapit?
Jsme strašně rádi, že si zahrajeme finále, ale proč by to nemohlo vyjít i s Libercem? Nemáme teď už vůbec co ztratit, budeme si volejbal nadále užívat a uvidíme, co z toho vyleze.
S postupem se odkládá i holení. Už vás vousy hodně koušou?
Strašně. (smích) Nemůžu se dočkat, až se oholím. Navíc vypadám jak… ani nebudu říkat co. Ale pro finále to ještě nějak vydržím.